Eko a móda – jak to souvisí?

Textilní a oděvní průmysl je prý druhým nejhorším znečišťovatelem životního prostředí. Vlastně se tomu ani nemůžeme moc divit, když si představíme, co všechno se děje od získávání surovin, přes výrobu a distribuci, jak obrovské množství oblečení míváme a jak snadno se ho zbavujeme.
Začíná to už u materiálů.
Nejčastěji používaná je bavlna, při jejímž pěstování se používá obrovské množství chemikálií, To často vede až k zasolení půdy, která se pak k dalšímu zemědělskému využití nehodí. Existuje samozřejmě biobavlna, je jí málo a je dražší. Nicméně alespoň pro miminka bych jí dala přednost, protože ty chemikálie z pěstování (a následného zpracování) se asi z vlákna jen tak neztratily, že?
Poměrně málo se používá vlna, pokud ano, bývá dovážená, protože vlna z našich ovcí je příliš hrubá pro oděvní využití.
Z ekologického hlediska je slibné konopí, protože nevyžaduje tolik chemikálií. Navíc roste i u nás. Ovšem jeho vlastnosti a zpracování jsou jiné, vlákno je tužší a hrubší, takže vyrobit z něj třeba hebké jemné tričko není bez příměsi bavlny možné.
Značná část našeho oblečení je z syntetických materiálů vede polyester, jehož základní výchozí surovinou je ropa. V podstatě je to umělá hmota natažená do dlouhých vláken, která se praním ulamují a v podobě mikročástic se dostávají do vody. Totéž platí i pro další syntetické materiály jako je polyamid, polaykrylonitril nebo polypropylen.
Zpracování textilu je také hodně špinavá záležitost. Proto se také nejvíc děje v chudých zemích, kde jsou lidé (někdy i děti) nuceni pracovat velmi dlouho za malou mzdu a navíc ani bezpečnostní předpisy nebo ochrana životního prostředí se tam neberou tak vážně. Pak není divu, že jsou ty módní hadříky tak laciné.
Další na řadě je prodej oblečení. Když vidím tu spoustu reklam na to, abychom nakupovali stále víc a víc, říkám si, kolik lidského úsilí, času, peněz, energie a kreativity je věnováno na to, abychom co nejvíc nakupovali. Máme plné skříně a stejně chceme víc a víc. Ta základní funkce oblečení – udržet nás v teple – už nestačí. Potřebujeme reprezentovat a mít styl a vůbec ukazovat, že si můžu dovolit utrácet. Naštěstí ne všude, v mojí permakulturní bublině vůbec nevadí, když jednu věc nosíte roky nebo když točíte pořád dokola pár svých oblíbených kousků.
Praní je také zdrojem znečištění. Jednak ty chemikálie, ve kterých pereme, protože už nám nestačí mýdlo. Ale také mikročástice, které se uvolňují ze syntetického oblečení, což jsou všechny ty měkké fliesové mikiny, barevné sportovní obečení, prádlo a vlastně většina toho, co nosíme obsahuje aspoň malý obsah syntetiky.
Když je oblečení tak levné, tak se ani nedivíme, že toho moc nevydrží. Je určeno na krátkodobou spotřebu, Koupit, párkrát obléct, vyhodit. Nebo ho s dobrým pocitem pošleme někam, kde je zrovna třeba hurikán nebo kde charita shromažďuje oblečení pro uprchlíky z Ukrajiny. Oblečení je přesně ta položka, která se shromáždí nejdřív. Navíc než ho můžete někomu předat, tak je potřeba ho vytřídit. Představte si, že máte půl kamionu oblečení, část pečlivě zavázaná v igelitkách, a vy to musíte roztřídit, dát zvlášť dětské věci, pánské, dámské a ještě aspoň trochu podle velikostí nebo druhu oblečení, protože není možné ty potřebné pustit, aby se v tom přehrabovali sami.
Velká část z toho nakoupeného oblečení nám zůstává doma, i když ho už třeba nenosíme. To námpak škodí tím, že nám vytváří v šatníků chaos. Zdá se, že máme plnou skříň věcí, ale ve skutečnosti velkou část z nich už nosit nechceme a jen nám tam překáží a štve nás. Ale vyhoďte to, když to stálo peníze a vlastně to ještě není tak hrozné.
Uf, tak tohle je fakt docela depresivní úvaha. Jen to, že chceme být hezky oblečení a cítit se dobře, může působit někde ve světě pořádné škody.